Plány kostela aneb Sollertia žije
Už se zase vyvíjí Po narození mého syna jsem začal trpět nedostatkem volného času. V práci trávím velké množství času a každý den procestuji do/z práce skoro 3 hodiny. Na Sollertii se přestalo pracovat. Takže jsem si řekl dost. Synovi už byl rok, umí si hrát i sám, tak jsem si říkal, že bych mohl třeba hodinu denně strávit na vývoji mé dlouho vytvářené hry. Jak se ukázalo, s tím volným časem to není zas tak růžové (např. teď píši tento blog, po pravé straně mám syna, který mi ukazuje hračku plastových klíčů a naznačuje, že by si chtěl zamačkat na klávesnici. Zase... asi si z něj vychovám pokračovatele, když už ho tak fascinuje to počítadlo). Nicméně, na Sollertii se přece jenom času dostává. A z toho mám opravdu velkou radost. Na čem teď pracuji Prvním hlavním zájmem je příběh. V dobách minulých jsem dělal tu velkou chybu, že jsem se snažil všechno, co by se mělo ve hře dít, odůvodňovat reálnými zákony našeho světa. Jak se ukázalo, ...